Glykosidy – jak nám pomohou se zánětem močových cest?

Glykosidy jsou látky, které jsou rozšířeny v celé rostlinné říši. Jsou převážně bezbarvé, rozpustné v alkoholu a ve vodě. Tvoří energetickou složku rostliny a obsahují uhlík, vodík a kyslík, některé dokonce i dusík, draslík a síru. A k čemu jsou dobré?

Styrač (Styrax)

Přírodní cukry

Jedná se o přírodní organické sloučeniny skládající se z cukerné a necukerné složky. Cukernou složku tvoří monosacharidy (glukóza, rhamnóza, galaktóza, xylóza…), podle nichž se glykosidy označují jako glykosidy, rhamnosidy a tak dále. Necukerná část se nazývá aglykon či genin.

Některé glykosidy jsou typické pro určité čeledi rostlin, přičemž v některých může být i více druhů glykosidů. Pro samotnou rostlinu má tvorba glykosidů mimo jiné i detoxikační význam: lipofilní toxické látky se vazbou na cukry stávají rozpustnými ve vodě a mohou být transportovány. Glykosidy ale mohou sloužit i k ukládání cukrů.

Jedná se o nejrozsáhlejší skupinu sekundárních metabolitů, terapeuticky využitelných, ale i toxinů. Na glykosidy jsou zvláště bohatí někteří zástupci čeledí Apocynaceae, Caesalpiniaceae, Convolvulaceae, Fabaceae, Mimosaceae a Ranunculaceae. Jsou přítomny v různých částech rostlin (cibule, natě, listy, semena a podobně).

Fenolické glykosidy a lignany

Medvědice léčivá (Arcylostaphylosis uva-ursi)

Stálezelený keř pocházející ze střední a severní Evropy, Asie a Severní Ameriky. Léčivým je list, který sbíráme na podzim z planě rostoucích rostlin. Z glykosidů zde hlavní roli hraje zejména arbutin. Používá se na záněty močových cest a bývá součástí urologických a diuretických směsí.

Vrba bílá (Salix alba)

Strom se vyskytuje zejména v mírném a subarktickém pásmu severní polokoule. Využíváme z něj sušenou kůru, jež se sbírá brzy na jaře. Kůra obsahuje asi deset procent fenolických glykosidů, zejména pak salicin. Ten se dále štěpí – mimo jiné i na saligenin, jenž oxiduje na kyselinu salicylovou. Vrbová kůra se používá jako antirevmatikum.

Styrač tonkinský (Styrax tonkinense)

Jde o strom, jehož domovinou je jihovýchodní Asie a východní Indie. Pěstuje se zejména v Thajsku, Vietnamu a Laosu. Ze stromu se používá pryskyřice, jež se vytváří po poranění kmenů. Do kůry šesti- až desetiletých stromů se udělají trojúhelníkové zářezy až ke dřevu, v nich se pak vytvoří sekreční kanálky, přes něž se pryskyřice získává. Pryskyřice působí jako expektorans – tedy léčivý prostředek podporující uvolnění a odstranění hlenu z dýchacích cest a vykašlávání.

Vanilkovník plocholistý (Vanilla planifolia)

Pěstuje se v tropech a využíváme jej zejména pro jeho plody – tobolky. Vanilkovník počíná kvést druhým či třetím rokem a plodí až čtyřicet let! Na jedné rostlině je zhruba třicet květů. Ty se sbírají ještě nezralé v době, kdy začínají barvit žlutě. Barva a vůně drogy se vytvoří až následným působením enzymů – například při opakovaném fermentování a podobně. Zde se pak tvoří i hlavní obsahová látka – vanilin. Vanilka se využívá jako aromatikum a korigens chuti a vůně. Co se léčebných účinků týče, působí jako antidepresivum a povzbuzovač chuti k jídlu.

Foto: Pixabay

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *