Jak nám mohou tykve posílit imunitní systém?

Právě teď je jejich sezóna, jsou všude. Cukety, dýně i patizony. Báječně chutnají a jsou navíc extrémně zdravé. Tykvovité rostliny napomáhají lepšímu zažívání, zbystřují zrak a uleví i při nemocech dýchacích cest.

Rod tykev (Cucurbita) zahrnuje více než tucet druhů jednoletých popínavých rostlin. Tykve pocházejí ze Střední a severozápadu Jižní Ameriky, kde se staly již před pěti až deseti tisíci lety jednou z prvních kulturních plodin a v kolumbovské éře byly odtud dovezeny do Evropy.

Popis a pěstování

Tykve nejlépe rostou v lehkých hlinitých půdách bohatých na živiny, vhodný je i kompost, v jílovitých, přemokřených, nebo písčitých půdách se jim nedaří. Doporučuje se sázet je každý rok jinam, aby nedocházelo k vyčerpání půdy.
Semínka tykví se vysévají do hnízd po dvou až třech v polovině dubna a předpěstovávají doma. Ven se vysazují až po pominutí rizika mrazíků v druhé třetině května. Sazeničky je nutné na záhon umísťovat ve sponu dvakrát jeden až jeden a půl metru. Domestikované druhy tykví jsou náročnější na vláhu, ale je třeba je zalévat k mělce uloženým kořenům, nekropit listy. Především v druhé půli vegetačního období jsou tykve náchylné k plísním. Plně vyzrálé dýně určené ke skladování se sklízejí po zaschnutí stopky během srpna až září.

Odrůdy tykví

Mezi pět pěstovaných druhů řadíme tykev velkoplodou, obecnou, pižmovou, fíkolistou a cushaw. Je známo křížení tykve obecné s pižmovou a cushaw a rovněž křížení tykve velkoplodé s pižmovou, avšak výsledné potomstvo bývá neplodné. Pro získání osiva pro následující rok je nutné různé tykve pěstovat odděleně, jako dostatečná ochrana před cizosprášením se uvádí až stovky metrů.

Tykev velkoplodá (Cucurbita maxima) má nevroubkovanou lodyhu kulatého či oválného průřezu. Květy bývají žluté a plody s oranžovou dužninou bohatou na karotenoidy kulovité nebo válcovité. Dýně tohoto druhu mohou vážit až desítky kilogramů, jejich stopka je měkká, hladká a na průřezu oblá. Semena jsou uložená uprostřed plodů a pokrytá bílou tuhou slupkou.
Mezi nejoblíbenější odrůdy tykve velkoplodé patří Kabocha, Goliáš, Buttercup, turban a Hubbard – modré, zelené a červené hokkaido neboli kuri a Sweet Meat Oregon Homestead.

Tykev obecná (Cucurbita pepo) se vyznačuje hranatou podélně vroubkovanou lodyhou, žlutými květy a pevnými hluboce laločnatými listy. Stopka plodů je tuhá, na průřezu hranatá a od lodyhy až k plodu podélně žebrovaná, u lodyhy trubkovitě rozšířená. Semínka mívají smetanovou až bílošedou barvu, u dýně olejné tuhou slupku postrádají a jsou zbarvena temně zeleně s hnědými či šedými tóny.

Tykev obecná je dostupná v široké paletě odrůd. Jedná se o rostliny cizosprašné a vzájemně se křížící, rozlišování variet tedy není příliš významné. Běžně jsou uváděny variety giromontiina či cylindrica (cukety a kabačky), inoga (cocozelle), patissoniana nebo také clypeata (patizony), turbinata (dýně žaludové), torticollia (croockneck), recticollis (straigtneck), oleifera (olejné dýně) a ovifera (nejedlé drobné okrasné dýně).

Oválné nebo kulaté plody dýně olejné se vyznačují žlutou, oranžovou či tmavě zelenou slupkou a chuťově nevýraznou oranžovou dužninou, pěstují se pro svá semínka a z nich lisovaný olej. Dužninu je možné zkrmovat zvířatům, pomáhá upravovat trávení psů a koček, syrová je vhodná i jako zimní potrava pro drůbež.

Žaludové neboli acorn dýně jsou vejčitého až srdčitého tvaru s oblými žebry,  váží půl až jeden kilogram a jejich povrch je matný, tmavě zelený, žlutý či bílý, dužnina žlutooranžová, sladší. Musí se spotřebovat do několika týdnů od sklizně. Patizony, menší diskovité plody s výrůstky po obvodu a světlou dužninou, se vyskytují v bílé, žluté nebo světle zelené barvě slupky, která s růstem plodu poměrně rychle tvrdne, ideální je sklízet patizony do průměru pěti až sedmi centimetrů. Za kabačky označujeme válcovité tykve se slonovinovou až oranžovou slupkou a světle žlutou až oranžovou dužninou, například dýni špagetovou.

Ve druhé polovině devatenáctého století byly v Itálii vyšlechtěny podlouhlé a nedávno i kulovité cukety. Mohou dorůstat až jednoho metru, ale dužnina je pak nevýrazná a plná tužších semen, slupka tvrdá. Nejchutnější jsou mladé plody od patnácti do dvaceti centimetrů. Pěstují se i zeleně pruhované cocozelle s hranatějším průřezem.

Tykev pižmová (Cucurbita moschata) s hranatou a mělce podélně vroubkovanou lodyhou a tmavě oranžovými květy je odolnější proti horku, vlhku, chorobám a škůdcům než tykev velkoplodá a obecná. Produkuje plody o hmotnosti jeden až dvacet kilogramů, jež mají matný povrch a tvar oblý či s obloukovitými žebry. Stopky plodů jsou tvrdé a hranaté, u lodyhy podélně vroubkované, na straně plodu hladké. Uvnitř dýní se nacházejí bíle až smetanově zbarvená semena, oranžová dužnina vyniká obsahem karotenoidů a sladkou výraznou chutí.

Mezi běžněji dostupné odrůdy tykve pižmové patří máslová dýně Butternut, muškátová dýně Musquée de Provence (Moscata di Provenza), dále Long of Naples, Long Island cheese pumkin a Tromboncino (Trombolino d’albenga).

Tykev fíkolistá (Cucurbita ficifolia) je u nás spíše využívána jako podnož pro roubování okurek a melounů. Hranatá a podélně mělce vroubkovaná lodyha této tykve může zakořeňovat, vyrůstají z ní žlutooranžové květy a listy podobné fíkovníkovým.

Oválné plody tykve fíkolisté dosahují průměru okolo dvaceti centimetrů a hmotnosti mezi pěti až šesti kilogramy. Stopka plodů je tuhá, hranatá s podélným žebrováním, slupka krémová, světle či tmavě zelená, dužnina světlá a sladká, s nízkým obsahem karotenu a vysokým množstvím sacharidů, semena jsou tmavě hnědá až černá. Je možné jíst nezralé i plně zralé tykve, ty vydrží ve vhodných podmínkách až několik let.

Cucurbita argyrosperma, dýně cushaw, má lodyhy hranatého průřezu a podélně vroubkované, listy vejčité až srdčité, květy tmavě žluté, stopky plodů tuhé, hranaté a na straně tykví rozšířené. Plody dosahují hmotnosti až deset kilogramů a obsahují bílá semena.

Nutriční a zdravotní přínosy tykví

Jedlé jsou mladé listy, květy, semínka a také zralé či nezralé plody tykví. Tykvovými květy se mohou zdobit pokrmy nebo je lze plnit a následně smažit či zapékat. Mladé tykvičky jsou určeny k rychlé spotřebě a nemusí se loupat ani zbavovat semínek. Plně zralé dýně je možné v suchu a při nepříliš vysoké teplotě nebo naopak mrazu skladovat až několik měsíců. Až na výjimky, jako jsou hokkaidó, mají slupku tvrdou a je třeba ji odstranit.

Z tykviček a dýní je možné připravovat sladké i slané pokrmy, vařit je, nakládat, dusit, péct, zapékat i smažit. Hodí se do polévek, kaší, noků, pečiva, moučníků, ať už syrové nastrouhané nebo jako pyré z upečených plodů, do těsta či náplně, pyré se hodí do pudinků a jiných dezertů. Čerstvou oloupanou máslovou dýni lze konzumovat i syrovou v salátech. Dužnina špagetové dýně se po uvaření nebo upečení rozpadá na vlákna, jež lze používat jako alternativu těstovin.

Plody tykví obsahují 75 až 95 procent vody, dále vlákninu, sacharidy, kterých je ve sladších odrůdách více, a nízké množství bílkovin. Dýně, cukety a patizony jsou velmi bohaté na mikroživiny a tedy doporučeníhodné při podvýživě, je třeba zmínit vitamíny A, C, B (B1, B2, B3, B6 a kyselinu listovou) a E, polyfenoly, železo, hořčík, draslík, mangan a v různých koncentracích karotenoidy, hlavně betakaroten a lutein. Antioxidanty, jako jsou právě vitamíny A, C, E, polyfenoly a karotenoidy, podporují činnost imunitního systému a působí proti rakovinnému bujení. Betakaroten je důležitý i pro fungování zraku.

Nízká kalorická hodnota a nevysoké množství sacharidů v tykvové dužnině ji činí velmi vhodnou při prevenci a léčbě obezity, diabetu, vysokého krevního tlaku a kardiovaskulárních onemocněních. Přítomnost vlákniny pomáhá upravovat trávení, je prevencí zácpy a sytí. Konzumace tykví působí močopudně a může podporovat vykašlávání hlenů při nemocech dýchacích cest.

Při nepříznivých podmínkách mohou tykve i přes své šlechtění obsahovat hořké a průjmy způsobující kukurbitaciny. Tyto jedovaté tetracyklické triterpenoidy slouží rostlinám jako ochrana před býložravci, koncentrují se v okolí stopky.

Semena tykví

Plochá oválná a na jednom konci zašpičatělá dýňová semínka mají oříškovou chuť. Před konzumací je třeba odstranit světlou tuhou slupku, snáze to jde po upražení. Slupka se nevyskytuje u semen dýně olejné. Dýňová semínka se přidávají do pečiva, salátů, oříškových směsí a tyčinek, müsli, středoamerických omáček mole a lze je také pražit.

Dýňová semínka jsou značným zdrojem tuků, bílkovin, vlákniny, zinku, hořčíku, manganu, železa, mědi, vápníku, selenu a vitamínů E a skupiny B. Za studena lisovaný, chuťově výrazný olej se hodí do salátů a dýňových polévek. Vykazuje silné dichromatické vlastnosti, v tenké vrstvě vypadá ropně hnědozeleně, v silné vrstvě červenohnědě. Nejvíce je v dýňovém oleji zastoupena omega-6 mastná kyselina linolová, která je sice v nadbytku prozánětlivá, ale lze ji vyvažovat konzumací omega-3 mastných kyselin a také bohatým obsahem vitamínů a minerálů v dýňových semínkách a jejich oleji. Dále se v dýňovém oleji ve vyšší míře nalézají kyseliny olejová, palmitová a stearová a rostlinné steroly.

Konzumace tykvových semen působí dle indiánského léčitelství proti střevním parazitům. Rovněž může pomáhat při zánětech močových cest, hyperaktivním močovém měchýři, problémech s prostatou či psychikou a díky zinku zlepšovat růst a regeneraci vlasů, nehtů a pokožky, podporovat hojení ran a léčbu zánětlivých kožních onemocnění, ekzémů.

Ochutnejte:

Dýňový pudink

Přísady: 1 avokádo, 1 hrnek pyré z upečené máslové dýně, ½ lžička mleté skořice, ¼ lžičky tlučeného hřebíčku, ¼ lžičky sušeného zázvoru, špetka nastrouhaného muškátového oříšku, 1 hrnek kokosového mléka, dle chuti javorový sirup

Příprava: Vše rozmixujeme, rozdělíme do pohárků a necháme vychladit. Před podáváním ozdobíme kravskou nebo kokosovou šlehačkou.

Cuketové nudle

Přísady: mladé žluté či zelené cukety, olivový olej

Příprava: Pomocí spiralizéru nebo škrabky z vnějších částí cuket vytvoříme nudličky, které orestujeme na pánvi na olivovém oleji a poté je použijeme stejně jako uvařené obilné špagety. Nepoužité středy cuket rozmixujeme a použijeme k zahuštění polévky nebo omáčky.

Semínková bageta

Přísady: 6 bílků, 100 g zlatých lněných semínek, 40 g dýňových semínek, 60 g neodtučněné mandlové mouky, 2 lžičky prášku do pečiva, 1 lžička soli

Příprava: Bílky vyšleháme se špetkou soli na sníh a jemně do něj zapracujeme směs čerstvě mletých semínek, mouky, prášku a soli. Po několika minutách zhoustlé těsto přesuneme na plech vyložený pečicím papírem a navlhčenýma rukama z něj vytvarujeme bagetu. Plech vložíme do trouby rozehřáté na 170 °C a pečeme 60 minut, poté plech s bagetou vyndáme a necháme vychladnout.

Foto: freepik, pixabay

Další zajímavé články...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *