Cítíte tu vůni? Tak přesně to jsou silice


Můžeme tedy mezi vůně a silice umístit rovnítko? Asi ano, když přimhouříme oči a nebudeme si hrát na odborníky. Ale pokud bychom chtěli být experty, pak bychom museli napsat, že jde o těkavé, ve vodě nerozpustné olejovité látky, které voní nebo mají palčivou chuť. Seznamte se se silicemi!

Byliny, rostliny, květiny… a vůbec vše, co najdete v přírodě, se vyznačuje typickým pachem, v drtivé většině případů tedy příjemným. Když si k rostlině přičichneme, řekneme, že krásně voní. Možná aniž bychom tušili, že jsme do sebe právě nasáli silice. Tedy opět pojďme trošku do odbornosti – vonící směsi přírodních rostlinných látek.

Pro léčbu i příjemné pocity

Nechme ale odborné termíny expertům a pojďme si vysvětlit, co to vlastně tedy ty silice jsou a k čemu jsou dobré. Jde o látky bezbarvé, zvláště tedy v čerstvém stavu. Při delším uchovávání snadno oxidují, pryskyřičnatí a tmavnou. Mohou být však i žluté (například hřebíčková silice – Oleum caryophylli) či zelené nebo modré (například heřmánek – Oleum chamomillae). Pravidlo tuhosti bývá občas porušováno. Ač je většina silic tekutých, existují takové, které mohou částečně tuhnout. Například silice růžová (Oleum rosae) nebo anýzová (Oleum anisi). Stejně je na tom i tuhost. Výjimkou jsou silice s vysokým obsahem aromatických a síru obsahujících sloučenin – například silice skořicová (Oleum cinnamomi). Stárnutím mění silice své vlastnosti. Tmavnou, pryskyřičnatějí a mění vůni. Tyto chemické změny podporují vlhkost, teplo, vzdušný kyslík a světlo. Nejrychleji se mění a „stárnou“ citrusové silice. Naopak nejpomaleji pryskyřice.

Získávání vonných látek

Nejstarší známý způsob je získávání silic pomocí tuků. Ještě v dnešní době se tento způsob používá k zpracování květů, v nichž je obsah silice velmi nízký. Tomuto způsobu získávání silice se říká enfleurege. Čerstvé květy se rozloží na tenkou vrstvu tuku nebo mastného oleje a po 24 – 72 hodinách se vyměňují za čerstvé květy. Tuk nasycený silicí se pak extrahuje alkoholem. Parfémářský průmysl využívá většinou kontinuální extrakce lehce těkavými rozpouštědly. Kromě vlastní silice se extrahují i vosky a tuky. A pro farmaceutické účely se silice získávají většinou destilací. Vodní destilace se používá zejména pro suchý materiál, v němž vroucí voda nezpůsobuje nežádoucí změny. Rozdrobněná droga se v destilační nádobě přelije vodou a do směsi se vhání pára. Čerstvý, dosud vlhký materiál se umístí do destilačního kotle na drátěný rošt a prohání se jím pára. Těkavé látky, i vysokovroucí, přecházejí s vodní parou do chladiče a v kondenzátu se oddělují do vodné fáze.

Využití vůní

Drtivá většina silic se spotřebuje v potravinářském a kosmetickém průmyslu. Využívají se však i ve farmacii – ovšem zde jde už o velkou vědu, jelikož účinky čisté byliny a samostatně získané silice jsou zpravidla odlišné. Zatímco eukalyptus jako čistá bylina je vhodný k léčbě nachlazení, vnitřně užitá eukalyptová silice by ke kašli naopak dráždila – mohou za to obsažené terpeny.

Aromaterapie

Rostlinné silice jsou vlastně éterické neboli esenciální oleje. Na výrobu jedné lahvičky tohoto oleje je někdy třeba i několika kilogramů suroviny. Pro jejich používání platí, že je nutné vyhnout se vysokým koncentracím a výrobky vždy používat ředěné (v tuku či alkoholu). Výjimku zde tvoří levandule, kterou je možno použít přímo na kůži – například po štípnutí hmyzem. To samé se sice říká i o tea tree oleji, avšak i ten je nutné alespoň minimálně před nanesením na pokožku naředit. Éterické oleje nikdy bez porady s odborníkem nepoužíváme vnitřně! Ale i v ostatních případech je nutné být obezřetní a seznámit se podrobně s účinky silic, které hodláme využít.

Foto: Pixabay

Další zajímavé články...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

);