Sezóna chřestu je tu: Skutečně působí jako afrodiziakum? – 1. díl

Nejstarší zobrazení chřestu, a tedy nejstarší doklady o jeho pěstování, jsou v Egyptě ve stupňové pyramidě u Sakkary z dob 5. dynastie (2560–2420 př. n. l.). V některých odborných pojednáních se však nebere ohled na zprávy o jeho pěstování ve starém Egyptě a počátek jeho kultury se klade až do doby krátce před naším letopočtem.

Chřest lékařský (Asparagus officinalis)

Původ řeckého slova asparagos se odvozuje od podobného staršího výrazu v jazyce staroíránském. Obě tato slova znamenala výhonek nebo ratolest. Tedy mladé vegetační vrcholy mnoha rostlin, které bylo možno jíst syrové. V dávných dobách měly saláty tohoto typu mnohem větší význam v lidské výživě než dnes. Mezi mnoha rostlinami na sebe musel brzy upozornit chřest svou zvláštní chutí a svým působením na vyměšování moči, která po požití chřestu přijímá jeho aroma. Odtud je už jen krůček ke zkušenosti s chřestem jako léčivou bylinou.

Z minulosti do současnosti

Tato nápadná rostlina neztratila pro člověka svůj význam ani v pozdějších dobách a zdědila nakonec to památné jméno Asparagos – jméno krajiny ve starém Řecku, kde rostl chřest divoce a ve velkém množství. Zde, a snad zpočátku i u Římanů, šlo o jiný botanický druh, Asparagus acutifolius. Tento chřest ostrolistý roste dodnes běžně na Balkáně. Od našeho Asparagus officinalis se liší tím, že má lodyhy obloukovitě sehnuté k zemi. Jehličky jsou silné a krátké, mírně pichlavé a pokud rostlinu usušíme, opadají. Zralé bobulky jsou černé. Má prý silnější a výraznější chuť než chřest lékařský. Řekové tento chřest nepěstovali, pouze jej sbírali. Soudí se však, že jeho znalost převzali staří Římané od Řeků, i spolu s pojmenováním.

Pouze pro bohaté

Chřest je rostlina po mnoha stránkách zvláštní. Hodně vlákniny, málo kalorií, výborná chuť a snadná příprava, to je to, co se dnes od potravin žádá. Všechna výše jmenovaná kritéria jsou charakteristická právě pro tuto lahůdkovou zeleninu. Chřest býval dříve dostupný jen pro bohaté. Ještě v roce 1990, kdy průměrná mzda nebyla ani 3000 Kč, stál 1 kg chřestu více než 100 Kčs. Nové způsoby pěstitelství na velkých plochách při použití strojních mechanizmů však umožnily snížit cenu této „císařské zeleniny“ natolik, že dnes již může chřest obohacovat jarní jídelníček nás všech.

Pro zdraví i kondici

Chřest léčí a prospívá při onemocnění ledvin a močového měchýře, při poruchách funkcí jater a žlučníku. Příznivě působí na srdce a krevní oběh, ale i na nervovou soustavu, když ulevuje od bolesti zad. Bohatý na vlákniny je vítanou prevencí proti vzniku nádorů trávicího traktu, dík snadné stravitelnosti byl zařazen do šetřivých diet. Je prokázáno, že při časté konzumaci chřest účinkuje též jako afrodisiakum. Látkové složení chřestu je z nutričního hlediska velmi příznivé. Charakterizuje ho velký obsah vody, bílkovin a vlákniny, ale málo sacharidů a lipidů. Má relativně velký obsah esenciálních (pro lidské tělo nepostradatelných) aminokyselin. Významně jsou v něm zastoupeny vitamíny A, B1, B2, C, E, niacin a kyselina listová. Z minerálních látek jsou v chřestu nejvíc zastoupeny draslík, fosfor, síra, vápník, hořčík, železo, mangan, měď a selen. Energetická hodnota této rané zeleniny je pouhých 910 kJ/kg.

Chřestová káva

V roce 1806 vyhlásil Napoleon zákaz obchodování evropských zemí s Anglií. Tehdy vznikla rozsáhlá výroba různých náhražek. A právě v té době přišlo ke cti chřestové semeno. Po pádu Napoleona však upadlo v zapomnění i ono „Spargelkaffee”. Chřestová káva se neujala nejspíš proto, že nevyhovovala průmyslové výrobě. Přesto v Německu, v zemi bez kolonií, se stále hledaly domácí suroviny náhradou za tzv. koloniální zboží. Mezi kávovinami se těšila chřestová semena výborné pověsti, a tak čteme v jisté příručce z roku 1850, že káva z nich je příjemnější chuti než z jiných náhražek, a že praženým chřestovým semenem se dá zlepšit také méně kvalitní zrnková káva. Nápoj z čerstvě pražených semen je prý poněkud olejnatý, avšak tato závada po několika dnech skladování mizí. V čerstvém stavu obsahuje totiž semeno 12 až 19 % vysychavého oleje, který při pražení také vystupuje na povrch. Káva působí mírně močopudně a nadýmavě.

Dejte si:

Gratinovaný chřest
1 kg uvařeného chřestu, 50 g másla, 400 g čerstvého špenátu, 1 šalotka, 300 g jemného plísňového sýra

Špenát cca 1 minutu blanšírujeme ve vařící vodě, hned prudce ochladíme ve studené vodě, necháme odkapat. Na části másla osmažíme šalotku nakrájenou na tenká kolečka, přidáme špenát, 1-2 minuty dusíme. Formu na pečení vymastíme máslem, vložíme do ní podušený špenát a chřest, pokryjeme sýrem, nakrájeným na plátky. Zapékáme cca 15 minut v předehřáté troubě.

Chřestová polévka s řeřichou 
500 g zeleného chřestu, ½ l vody, sůl, cukr, 2 lžíce másla, l a ½ lžíce hladké mouky, 125 ml mléka, 200 g ušlehané smetany, hrst řeřichy

Chřest uvaříme podle základního receptu v ½ litru vody se solí, cukrem a máslem. Uvařený chřest vyndáme, pokrájíme na kousky a vložíme do polévkové mísy. Vývar zahustíme moukou rozmíchanou v mléku, krátce povaříme. Hotovou polévku nalijeme do polévkové mísy na chřest, přidáme ušlehanou smetanu a ozdobíme nakrájenou řeřichou. Podáváme vařící.

Foto: Pixabay

Další zajímavé články...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *