MUDr. Jan Vojáček: Teprve když si uvědomíme, v čem nám není dobře, můžeme se vyléčit

Je průkopníkem funkční medicíny a zakládajícím členem Institutu funkční medicíny a výživy. Svoji praxi má na pražské klinice Endala. Je autorem mnoha článků a vystoupení o možných příčinách vzniku chronických onemocnění, o životě a o tom, jak docílit a udržet zdraví. S lékařem jsme se sešli na festivalu Evolution, kde s námi prohodil pár milých slov…

Co vás přivedlo na festival Evolution?

Připadá mi, že je to dobrá příležitost oslovit lidi na podobné vlně. Vnímavé lidi, kteří mají blízko k mému pojetí zdraví. Proto, když jsem dostal pozvání tady vystupovat, byl jsem velmi rád. Moc mě těší, když takto promlouvám k lidem a cítím, že to má nějaký smysl a semínko bylo zaseto na úrodnou půdu. Tak, jako když se snažíme něco vypěstovat, stejné je to se semínkem informací.

Viděli jsme vaši přednášku v hlavním sále. Kdyby jste z ní měl přiblížit a vypíchnout pro naše čtenáře to nejdůležitější. Co by to bylo?

Nosnou myšlenkou je to, že my jsme ti tvůrci. Že veškerá realita je tvořena z naší vnitřní podstaty a z našeho vnitřního naladění. Nejsme obětí, ale tvůrcem. Po nějakou dobu jedeme na vlně takového podvědomého automatu, v kterém nemáme tušení, co se v něm nachází. Je to něco, co jsme si nevybrali, ale něco, co nám bylo dáno. Jde o určité naprogramování a právě díky tomu, že reagujeme nevědomě, nás to často přivádí na scestí, na vlnu sebedestruktivních návyků, ať už ve vztazích nebo životním stylu, a tím pádem abychom se mohli vyléčit, tak musíme pochopit, že nemusíme být obětí těchto vzorců. Je to třeba to pochopit a toto změnit a přeprogramovat. Je to stejná paralela jako s počítačem, který má nějaké programy ničící systém. Nesmažu je, zkušenosti u člověka nejde úplně vymazat, ale jde o to začít tvořit nové. Nové návyky, které mohou být mnohem zdravější, a to nejenom v oblasti životního stylu, ale i vnímání sebe a toho, jak se vztahuji k sobě, jak si sebe vážím, a tím pádem i to, jak se sebou nechám zacházet svým okolím.

Je toto tím důvodem, proč jste přešel od klasické západní medicíny k tzv. alternativní medicíně?

Ano. Uvědomil jsem si, že mi není jasné, proč se toto někomu takto stane,co je vlastně spouštěčem. Když jsem o tom přemýšlel, uvědomil jsem si, že jedu v jakýchsi zaběhlých kolejích, ve kterých mi není dobře. Kdyby mi v nich bylo dobře, tak nemám důvod nic měnit. Ale já jsem v sobě cítil něco, co jde právě za ten rozum. Rozum vám řekne– je skvělé být doktor, je skvělé hrát první ligu ve fotbale, to je všechno perfektní, ale zároveň někde pod tím se cítíte blbě. A já jsem si říkal – proč? Mám vše, co můžu mít k dokonalému životu. Tam se právě stane, že vaše duše volá po něčem jiném. A ona vám to dává vědět ve formě napětí –ten pocit, že vám vlastně není dobře, ikdyž jsou všechny předpoklady k tomu, že by vlastně mělo být. A to mě přivedlo na to, že jsem si představil sám sebe –pokud dál pojedu v těchto kolejích, nemůže to dopadnout dobře. V tu chvíli jsem si řekl: „Ne, já to chci jinak“.V ten okamžik to vesmír zařídí jinak, protože my jsme ten vesmír. To je to, co si lidé ne vždy dokážou plně uvědomit a procítit. My jsme vesmír a my si ho tvoříme. Odtud vychází realita ven a pak se nám zase vrací informace zpátky. To se mi naštěstí stalo a od té doby jsem si začal tvořit svůj svět, který neřeší nemoci, ale obnovuje zdraví. Sice to vypadá jako jemná nuance, působí to možná jako to samé, ale není. Protože když řešíte nemoci, tak se klidně můžete spokojit s tím, že vám na ni stačí nějaký lék a ta nemoc se zdá, že není. Symptom není, problém vyřešen. Ale ono se vlastně ukazuje, že problém vyřešen není.

Pracujete tedy i s psychosomatikou?

Ano, to je jedna z oblastí. Ty jsou celkem tři. Životní styl, psyché a prostředí. Všechny tři jsou do nějaké míry důležité. Míra závisí na individualitě daného člověka. Tomu se říká personalizovaná medicína. Nedá se říci, že je například u někoho důležitější prostředí, protože pracuje s chemikáliemi, které se mu každý den dostávají do těla, a za dvacet let má kvůli tomu nějaký zdravotní problém. Nebo že člověk žije v nějakém vztahu, ve kterém mu není dobře, nevyhovuje mu. Nedovoluje si procítit své skutečné potřeby, a proto mohou třeba přijít problémy ve formě nemoci. Nebo jeho životní styl je absolutně neadekvátní. Většinou to bývá kombinace všech tří faktorů. Já vzhledem ke své práci s lidmi se většinou snažím přijít na to, co u toho konkrétního člověka je v ten daný moment zásadnější faktor. A to je samozřejmě ta individuální cesta práce s jednotlivými klienty. Pokud by si člověk chtěl sám pomoci, musel by si položit otázku:„Co je v tuto chvíli to, co mě nejvíc odvádí od mé přirozenosti?“ Přirozenost je vlastně zdraví. Zdraví je přirozený soulad a střed. Co je to, co nevidím, nebo si nechci přiznat, co mě od tohoto souladu odvádí? Když má člověk dostatek odvahy a energie se na toto sebe zeptat, přijde mu odpověď. Pak samozřejmě záleží na tom, jestli je ochoten se cestou oné změny vydat. Pokud ano, tak změní své tzv. kvantové pole a začne si tvořit jinou realitu. Tato realita může být pro něj mnohem příznivější.

 

Pro koho je tato medicína určena?

Je pro ty, kteří jsou nespokojení. Cítí, že něco není v pořádku, na jakékoliv úrovni. Emoční, psychické i fyzické a mají vůli s tím něco udělat. Postavit se za to, že oni to mohou změnit.

Pokud jsou lidé v tomto případě namotivováni, je nějaká možnost, jak se v konkrétním daném regionu a bydlišti dostat k takovémuto způsobu medicíny a opustit tu klasickou západní?

Zatím ne, je to poměrně složité z hlediska funkční medicíny. My se v institutu funkční medicíny snažíme pojmout tuto misi jako zlepšení dostupnosti lékařů funkční medicíny tak, aby byla v každém větším městě. Výhledově i v těch malých, aby se tento přístup rozšířil, ale zároveň dokud to tak není, věřím absolutně na to, že vesmír každému posílá to, co je důležité právě na té jeho cestě. A nezáleží na tom, zda je to lékař funkční medicíny, nebo kamarád, přítelkyně, seminář, konstelace. Ať už je to cokoliv, důležitá je ta informace, která mi může pomoci.

Jak si člověk může pomoci sám?

Důležité je mít vůli, uvědomit si to, v čem mi není dobře nebo co není v pořádku. Čím by to mohlo být, co může být tím tématem? Když se jedinci začnou správně ptát, tak jsem stoprocentně přesvědčen, že jim ty odpovědi a nabídky i možnosti začnou chodit. Vůbec to není o tom, že vše musí vyléčit Vojáček. Já jsem nikdy nikoho nevyléčil. Nikdy 🙂 Já jen mohu být nositelem nějaké informace nebo mohu být průvodce k tomu, aby to člověk zvládl sám. A jak říkám, tím průvodcem může být kdokoli na té cestě.

Mnohokrát děkujeme za rozhovor a za váš čas.

Já také děkuji a ať se vám daří.

Foto: archiv MUDr. Jana Vojáčka

Další zajímavé články...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *