Jak může majoránka pomoci s vykašláváním, migrénou či depresemi?


Jako majoránky se označují některé druhy z rodu dobromysl (Origanum) z čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae) s podobným vzhledem a specifickou vůní a chutí. V našich podmínkách je možné jako jednoletku, při mírné zimě i dvouletku, pěstovat majoránku zahradní (Origanum majorana) a jako trvalku majoránku syrskou (Origanum syriacum). Obě se použitím, obsaženými látkami a svými účinky prakticky neliší a byly pro ně známy a využívány již ve starověku.

Známy jsou také i u nás zimu přežívající druhy rodu Origanum, jejichž aroma se nachází na pomezí majoránek a dobromyslí, například divoká horská majoránka (Origanum vulgare Wilder Majoran) či krétské, někdy označované jako řecké oregano neboli pamajorán (Origanum onites).

Majoránky jsou keříčkovité byliny dorůstající do výšky přibližně 40 centimetrů, s přímými rozvětvenými dřevnatějícími tenkými stonky, na nichž vyrůstají protilehlé drobné oválné lístky o velikosti 0,5 až 1,5 centimetru. Stonky i listy jsou pokryty jemnými chloupky, rostliny proto mají šedozelenou barvu. Z úžlabí listů vyrůstají stopky nesoucí husté střapce květů bílé, růžové či bledě fialové barvy. Tyto květy jsou vyhledávány a opylovány hmyzem, nejen včelami, ale i motýly, vosami, mouchami, brouky a mravenci. Drobné tvrdé plody dozrávají pouze v teplých oblastech.

Majoránka zahradní

U nás známější druh majoránky pochází z oblasti Kypru a jižního Turecka, odkud byla rozšířena do celé oblasti okolo Středozemního moře a na sever od ní. Stonky mají hranatý průřez. Majoránka zahradní roste téměř v jakékoliv půdě, nejlépe prospívá v písčitých, propustných a na živiny bohatých zeminách. Je nenáročná na zavlažování, při přemokření strádá. Je citlivá vůči chladu a nemá ráda větrná místa. Můžeme ji nalézt i divoce ve slunných hájích a kopcích Evropy.

Ve starověkém Řecku byla využívána jednak jako léčivka, druhak jako součást svatebních věnců. Věřilo se, že přináší lásku a manželskou pohodu. Během středověku bývala přidávána do piva, kde sloužila jako konzervant. Oblíbená byla a stále je i pro svou příjemnou vůni. Samozřejmě nelze nezmínit ani uplatnění čerstvé a sušené majoránky v kuchyni, v suchu a temnu si sušená majoránka podrží své aroma po velmi dlouhou dobu. Koření se jí masa, vnitřnosti, vajíčka, zelenina, houby, omáčky i polévky. Často se kombinuje buď s tymiánem nebo s česnekem, například v zabijačkových specialitách, polévkových játrových knedlíčkách, luštěninových pokrmech či v bramborové polévce.

Majoránka syrská

Tato mrazuvdorná majoránka je původním druhem z východního Středomoří. Divoce roste v sušších lesích, houštinách a polostepích, obvykle v místech s dobře propustným zásaditým podložím. Stonky majoránky syrské mají kulatý průřez, mladé konce stonků jsou načervenalé a stonky i listy hustěji ochlupené, což rostlinám propůjčuje šedobílou barvu.

Zmínky o majoránce syrské lze nalézt i v Bibli, v tehdejších dobách sloužila k dezinfekci chrámů a míst s výskytem lepry. V současnosti je jednou z hlavních složek kořenicí směsi zatar, někdy psáno za’ atar, kromě majoránky syrské se v ní nacházejí pražená bílá sezamová semínka, sumach a sůl. Tato směs se používá k ochucení masa i zeleniny, po smíchání s olivovým olejem jako dip.

Majoránka v přírodní medicíně

Tradičně odvar z majoránky slouží jako kloktadlo či je popíjen při nachlazení, kdy pomáhá s vykašláváním. Může ulevovat při bolestech hlavy, migrénách, bolestech a spasmech svalů. Doporučuje se i při žaludečních křečích, zácpě, průjmu či nadýmání, pro podporu tvorby žaludečních šťáv a zvýšení chuti k jídlu.

Více ochlupené konce stonků majoránky s listy obsahují okolo dvou procent sloučenin, které je možné destilovat s vodní parou a získat tak nažloutlý éterický olej, který časem tmavne. Mezi hlavní složky majoránkového éterického oleje patří karvon, kamfor, kamfen, beta-pinen, alfa-terpinen, gama-terpinen, sabinen, limonen, kyselina rozmarýnová, kyselina chlorogenová, kyselina kávová a různé flavonoidy. Díky těmto sloučeninám může majoránka vykazovat antibakteriální, antivirové, protikvasinkové, protizánětlivé a antioxidační účinky, které jsou stále předmětem zkoumání.

V aromaterapii je majoránkový éterický olej doporučován pro lepší náladu a psychickou pohodu, pro podporu spánku a proti stresu a nervozitě. Rovněž je možné používat jeho pětiprocentní roztok v nosném oleji k masážím. Ve směsi s éterickými oleji z levandule a šalvěje muškátové by měl pomáhat proti menstruačním bolestem, je-li touto směsí potírán podbřišek. Údajně je možné užívat majoránkový éterický olej i vnitřně, při astmatu dvě kapky denně po dobu tří měsíců. Majoránkový éterický olej je využíván i pro svou libou vůni v kosmetice, v parfémech, mýdlech, tělových mlékách.

Rizika a kontraindikace použití majoránky

Před majoránkou by se měli mít na pozoru alergici reagující na příbuzné rostliny, tedy na oregano, yzop, bazalku, levanduli, mátu či šalvěj. Pro ostatní lidi lze používání majoránky jakožto koření považovat za naprosto bezpečné.

Z důvodu možné slabší toxicity, hlavně pro játra a ledviny, se majoránkový odvar či éterický olej nehodí pro dlouhodobou léčbu. Vysoká opatrnosti je třeba dbát při poruchách krvácivosti, majoránka ji může zvyšovat. Z tohoto důvodu se také doporučuje majoránkovou kúru ukončit alespoň dva týdny před případnou plánovanou operací.

Kojenci, batolata a těhotné a kojící ženy by se majoránkovému éterickému oleji i odvaru měli vyhýbat, éterický olej je považován za rizikový i pro starší děti. Vyšší dávky majoránky mohou předčasně vyvolat menstruační krvácení a v případě těhotenství ohrozit plod.

Foto: Pixabay

Další zajímavé články...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *